Smrt Catherine Susan Genovese

Efekt přihlížejícího znamená, že pokud je svědkem Vaší nehody více lidí, klesá Vaše šance na záchranu. Čím více svědků, tím má oběť menší šanci na záchranu. Smrt Catherine Susan Genovese aneb jak to bylo doopravdy?

Jste obyčejná mladá dívka. Děláte to co ostatní pracujete, flámujete, milujete. Věříte, že jste nesmrtelná. Každý večer se vracíte stejnou cestou domů. Nevidíte ten stín za Vámi. Nebojíte se. Možná tu a tam vidíte odraz světla na oknech. Odraz života. Netušíte nikdy by Vás nenapadlo, že lidé uslyší Váš křik, ale stejně nakonec zůstanete sama.

Oběť  Catherine Susan Genovese pro přátelé Kitty. Osmadvacetiletá barmanka, žijící New Yorku, než byla brutálně zavražděna. S příběhem Kitty Genovese jsem se poprvé seznámila v knize od Malcolma Gladwella - Co viděl pes? Její smrt stvrdila platnost Efektu přihlížejícího a její příběh se dostal do učebnic psychologie. Ale spisovatel Rutger Bregman ve své knize Lidstvo dějiny naděje vypraví zcela odlišný příběh. 

Tu noc bylo chladno. Přibližně ve  2:30 dne 13. března 1964 Kitty odchází z práce a spěchá do svého domu, kde na ní čeká její přítelkyně Mary Ann. Kitty dorazí domů asi kolem 3:15 a zaparkuje své auto na parkovišti  asi 30 metrů od dveří svého bytu.  

Útočník, vyzbrojen loveckým nožem, který Kitty po celou dobu sledoval,  bodá. ,,Proboha on mě bodl! Pomoc! Pomoc!“ ozývá se ulicí. Je 3:19 a celá čtvrť se musela probudit. Otevře se pár oken a někdo zvolá. ,,Nech tu dívku na pokoji!“ Vrah Kitty ještě párkrát bodne a utíká. Dívka zakřičí a pomalu se vydá k zadnímu vchodu budovy, kde se schová pod schody svého bytu. Nikdo ze sousedů, ale nevyjde ven. Nikdo ji nepřispěchá na pomoc. Nikdo nevolá na policii. Všichni sousedé se schovávají za okny a vše tiše sledují.

Útočník nachází umírající Kitty pod schody, kde ji několikrát bodne a okrade. Celý útok trvá asi půl hodiny.

Policie dostává první telefonát o napadení až ve 3.50, je to jeden ze sousedů, který později své váhání proč nezavolal dříve vysvětlí pouhými šesti slovy "Nechtěl jsem se do to plést."

Poté se spustila mediální lavina všichni si kladly otázku proč 38 svědků vraždy jen přihlíželi, proč nikdo nezavolal policii?

Kolik je na tomto příběhu, ale pravdy, napsali novináři opravdu všechno?

Připusťme například toto, ve 3.19 se ulicí na Austin Street ozve hrozivý výkřik. Je zima a všichni spí a mají zavřená okna. Ulice navíc byla špatně osvětlená. Někteří, ale i přesto vstanou a jdou se podívat z okna. Někteří rozeznají, že ulicí běží nějaká postava, snad žena, některé napadne, že je opilá. Hned na rohu ulice je totiž bar. I přesto dva obyvatelé ulice zavolají na policii jedním z nich je i Michail Hoffman, budoucí policista. Také jistá Hattie Grundová, zavolá na policii, později vypovídá, že jí službu konající policista, řekl, že již někdo volal. Policie však nepřijela. Zdá se, že měla za to, že se jedná o běžnou manželskou hádku.

A kde se vzalo 38 očitých svědků.

Později vyšlo najevo, že toto číslo pochází ze seznamu osob, které policie vyslechla. Ne všichni něco slyšeli a někteří se ani neprobudili, nešlo tedy o očité svědky.

Byly tu, ale dvě výjimky. První byl Kittyin soused Joseph Fink, který útok viděl, ale nepomohl. Fink byl samotář a rasista nesnášející Židy a místní děti mu říkali Adolf.

Dalším byl Karl Ross, Kittyin přítel. To on později řekl polici, že se ,,do toho nechtěl plést.“ Nechtěl se do toho plést, protože měl strach, že by vyšla najevo jeho homosexualita, která byla v té době nelegální.

Karl Ross nakonec nezavolal na policii, ale zburcoval svoji sousedku Sophii Farrarovou, která jakmile se dozvěděla, že Kitty krvácí na chodbě, neváhala a běžela za ní. Sophie otevřela dveře na schodiště, kde našla umírající Kitty a vzala ji do náruče... 

Později jeden rozhlasový novinář zjistil, že většina obyvatel si myslela, že vidí pouze opilou ženu zeptal se zpravodaje New York Times proč se o tom nezmínil. Odpověděl mu prostě ,,To by ten příběh zkazilo.“ 

Pomyslete na Kittyinu rodinu jak důležité bylo pro ně vědět, že Kitty nezemřela sama všemi opuštěná. Zemřela v náručí své sousedky a kamarádky. 

 
Zdroje:
Malcolm Gladwell - Co viděl pes
Rutger Bregman - Lidstvo dějiny naděje