V suterénu ústavu psychologie Stanfordské univerzity je připravena improvizovaná věznice: Stanfordská okresní věznice. Studenty z řad dozorců vybavíte uniformou a slunečními brýlemi. Hned na začátku experimentu je vězňům nařízeno aby se vysvlékli a nazí čekali na chodbě zatímco na kotník dostanou řetěz se zámkem a na vlasy nylonovou čapku. Vězni dostanou své číslo, kterým jsou pak dozorci oslovováni. Nakonec je zavřou do malých cel (o rozměrech 16 x 9 stop).
Netrvá to dlouho a za několik dní se ze slušných mladých lidí, stávají zrůdy.
Stanfordský vězeňský experiment měl původně trvat 14 dní, musel být zastaven již po šesti dnech. Dozorci se do své role vžili do té míry, že hned druhý den, vězni zorganizovali vzpouru, která byla brzy potlačena pomocí hasících přístrojů. Dozorci si užívali svoji moc. Chovali se ke vězňům agresivně a hrubým způsobem. Vězni propadali depresím a stávali se pasivními. Pět vězňů začalo trpět akutní úzkostí, museli být z experimentu předčasně propuštěni. Vězeň číslo 8612 se úplně zhroutil. Křičel a kopal do své cely: "Ježíši Kriste, shořím zevnitř! Copak to nechápete? Chci pryč! Tohle je úplně v prdeli! Další noc nevydržím! Už to prostě nezvládám!''
Po skončení experimentu Zimbardo spolu s kolegy přísahal, že netušil, že se může experiment takhle strašlivě zvrhnout. Jak poznamenal Zimbardo. Standfordský experiment ze zvrhl: "jako přirozený důsledek toho, že si jeho účastníci oblékli uniformu.''
Ale je to opravdu tak, že každý z nás jsme schopný těch nejpříšernějších věcí. Nebo byl výsledek experimentu již dopředu naplánován? Došlo k manipulaci?
Zimbardo před zahájením experimentu studenty - dozorce sám úkoluje. Studenti dostanou za úkol, že budou nosit uniformy i sluneční brýle a v žádném případě nebudou vězně oslovovat jmény, ale jenom čísly a budou na vězně tvrdí. Vězni museli vrchního dozorce vždy oslovovat pane vrchní strážce.
Pro nově příchozí vězně byly stanoveny pravidla, že jim bude kolem kotníku připevněn řetěz, budou vysvlečeni a patnáct minut stát nazí s rukama opřenými o stěnu. Před zahájením byly dozorci šest hodin školeni, jak používat řetězy a obušky, aby vězně správně potrestali. Zimbardo vymyslel, že by mohli vězně trestat děláním kliků a umisťováním trnů do dek. Používání samotky bylo samozřejmostí.
Ukázalo se, že Zimbardo dopředu věděl jak experiment skončí. Zimbardo nepřestával během experimentu tlačil účastníky aby se chovali co nejhůře. I přesto se většina dozorců odmítala zapojit do sadistických hrátek. Jedna třetina dozorců se nadále chovala k vězňům přátelsky. A jeden z dozorců dokonce experiment opustil.
Ostatní zůstávali z důvodu, že jim Zimbardo platil patnáct dolarů za den (dnes zhruba sto dolarů na den).
A co student, který se během experimentu zhroutil a v hrůze vykřikoval ve své cele? Douglas Korpi, toto zhroucení jenom hrál. Student totiž doufal, že se během experimentu bude moci v klidu učit na zkoušky. Ale jakmile se dostal za mříže veškeré knihy mu byly odeprány. Korpi chtěl hned druhý den experiment opustit, ale to mu nebylo dovoleno. Jen pod podmínkou, že by měl psychické potíže. Korpi se rozhodl předstírat. Záběry jak ve své cele křičí následně obletěli svět.
Pro zajímavost Korpi byl později vyhledán jedním dokumentaristou, který točil dokument o tomto experimentu, ale poté co se přiznal, že to sehrál, byl ze snímku vystřižen. Mnohokrát kontaktoval i samotného Zimbarda, ale ten jej ignoroval a dál po celém světě přednáší o tom jak se jeden z účastníků zhroutil.
Pokud v jakémkoliv experimentu, účastník může odhadnout co se od něj očekává a co je jeho cílem, nejedná se již o vědecký experiment. V tomto případě, šlo jen o divadelní hru, kde Zimbardo je zároveň režisérem a scénáristou. Dozorci byly do své role dotlačeni.
Později jeden ze studentů přiznává: "Když pokus začal, měl jsem v hlavě konkrétní plán, jak si vynutit akci, jak zařídit, aby se něco stalo, aby měli výzkumníci s čím pracovat. Co by se mohli přiučit od pár chlápků, kteří by se flákali, jako by byli v golfovém klubu?"
Nadále je Philip Zimbardo nejslavnějším psychologem své doby. Dokonce se stal předsedou Americké psychologické asociace.
Philip Zimbardo tvrdil a nadále tvrdí, že studenti žádné instrukce nedostali.
V roce 2002 se břitčí psychologové Alexander Haslam a Stephen Reicher pokusil pokus zopakovat a nabídli svůj nápad televizní společnosti BBC. Celý experiment měl proběhnou ve formě reality show. Dohodli se na tom, že dozorcům nebudou předány žádné instrukce a vlastní pravidla si vytvoří sami. 1. května 2002 se vysílal první díl pořadu The Experiment a co se stalo? Vlastně nic. Ani v jednom ze čtyř dílů nedošlo k žádné situaci, která by připomínala předešlý experiment.
Dozorci se začali dělit o svoje jídlo s vězni. Dovolili vězňům kouřit cigarety. Došlo to tak daleko, že vězni se volně pohybovali mimo prostory svých cel. Nakonec byl tento pořad předčasně ukončen. "Pokud necháte obyčejné lidi na pokoji, nic se nestane. Co hůř: vytvoří si pacifistickou komunu."
A co Philip Zimbardo?
"Lidé si můžou říkat, co chtějí. Jedná se o nejslavnější studii v dějinách psychologie. Neexistuje žádná jiná studie, o níž by se lidé bavili ještě po padesáti letech. Znají ji i obyčejní lidé....Žije teď vlastním životem....Už ji nebudu hájit. Její dlouhá životnost je dostatečná obhajoba.''
Mind Field: Vyšší dobro – Tramvajové dilema - Vsauce - Videacesky.cz
odkaz na zajímavý experiment.)
